Krajině dlužíme mnohé

V České republice, která je velmi hustě osídlena, tvoří ve skutečnosti volná krajina ohromných 93 % plochy státu. Jenom zbylých 7 % plochy představují zastavěná území, tedy města a obce. A je to přitom ona volná, nezastavěná krajina, kterou nutně potřebujeme ke svému životu – je zdrojem potravin, pitné vody, čistého vzduchu a mnoha potřebných surovin. 

I když krajinu využíváme po tisíciletí, rozhodně se nedá říci, že bychom se naučili dělat to udržitelně. Naopak, od druhé poloviny minulého století jsme nastavili laťku vytěžování zdrojů tak vysoko, že přirozené procesy nemají už šanci námi generované škody vyrovnávat. Tlak na zemědělské využití půdy vedl k rozorání obrovských ploch krajiny a plošnému odvodňování, bezohledný byznys vede k fatální degradaci půdy na polích.

Lesy jsou na tom o něco lépe, jejich složení je v našem regionu většinou přírodě blízké a jsou díky tomu ekologicky stabilnější než okolní zemědělská půda. Ovšem velkým rizikem je zastaralý způsob hospodaření, který vede k velkým pasekám v lesích, a nedostatečná ochrana lesních porostů. 

Bohužel o celkové kondici krajiny na Kyjovsku tak můžeme jen říci, že prochází unifikací a stává se agropouští. A aniž bychom si to uvědomovali, tato zemědělská poušť ovlivňuje vše, co jíme, pijeme a dýcháme. Jaké tedy máme možnosti pro nápravu nepříznivého stavu? 

Každý majitel půdy by měl být obezřetný komu a za jakých podmínek svoji půdu poskytuje. Totéž se týká i města Kyjova, které vlastní okolo 300 ha orné půdy a má tak poměrně zajímavé možnosti, jak podpořit například udržitelné hospodaření. Bohužel je zatím nijak významně nevyužívá. 

Město má k dispozici také jedinečný nástroj jménem komplexní pozemkové úpravy. Více než polovina obcí našeho okresu již tímto procesem prošla. Nejde tedy o žádné objevování Ameriky, ale o standardní postup jak řešit krajinu na území celých katastrálních území. Z hlediska veřejného prostoru totiž komplexní pozemkové úpravy nabízejí tzv. plán společných zařízení, což jsou rozmanité prvky v krajině, které zlepšují její prostupnost, zadržují vodu, snižují vodní i větrnou erozi, zvyšují biodiverzitu a mají mnohé další funkce. 

A podobně důležitým nástrojem je územní plánování, které nabízí řadu možností, jak zohlednit problematiku špatného ekologického stavu krajiny a současně tolik potřebných adaptací na klimatickou změnu. Stejně tak může město začít s ochranou lesa a přejít na progresivnější způsoby hospodaření v městských lesích, které ve Chřibech zaujímají nemalé území o rozloze 600 hektarů.

Slovy klasika – možnosti tu jsou. Záleží jen na tom, aby vedení města mělo jasné vize a bylo ochotno věnovat těmto tématům svoji pozornost. Ovšem rozumíme tomu, že například oprava parkoviště uprostřed města přinese rychlejší politické body, než mnohaleté neviditelné úsilí na prosazování opatření v rozsáhlé krajině. Proto nezbývá než konstatovat, že naší krajině dlužíme opravdu mnohé.

Zuzana Veverková, členka Komise životního prostředí 
Pavel Berka, zastupitel za KDU ČSL
Autor fotografií: K. Šimeček