Pro architekta je nejdůležitější podpora od vedení města

Většina lidí si pod pojmem architekt představí někoho, kdo navrhne rodinný dům nebo knihovnu, školu. Městský architekt (MA) ale asi dělá něco jiného…
Role městského architekta má více poloh. Obecně platí, že kvalitní architektura a veřejná prostranství můžou vzniknout pouze za výjimečných podmínek. Osobně si proto definuji svou funkci tak, že připravuji investice města, a to od vize rozvoje přes zadání a výběr dodavatele konkrétního projektu až po dozor na stavbě.

Nejlepší způsob řešení veřejného prostoru je vybrat architekta-autora a to je zase nejlepší udělat v architektonické soutěži. Ve Žďáře se nám podařilo zorganizovat už čtyři takové soutěže, z toho tři byly na veřejná prostranství. Pěší zóna od studia Grimm architekti je již hotová, tzv. Magistrála se právě staví a náměstí před kulturním domem od M&P Architekti je v projektové přípravě. 

Na letošní rok se nám podařilo připravit investice do rozvoje města za 288 milionů a novináři to glosovali slovy, že to je revoluce ve veřejných prostranstvích města.

Je role městského architekta specifická i v nárocích na člověka, který ji zastává, nebo to může dělat kdokoliv, kdo vystudoval architekturu? 
Myslím, že spíš než o odborné nároky jde o nároky osobnostní. MA musí přesvědčit a spojit vedení města, státní správu, příspěvkové organizace města a kraje a mnoho dalších, z nichž každý má jiné a často protichůdné požadavky.

Ale i profesní, odborné nároky by měly být vysoké. MA by se měl orientovat nejen ve stavebním zákonu, ale také v zákonu o zadávání veřejných zakázek, mít představu o městském inženýrství a měl by mít za sebou také projekční praxi.

MA musí asi být součástí týmu na radnici města. S kým musí spolupracovat nejvíc, kdo je ve vztahu k němu ta nejdůležitější osoba? Starosta? Nějaký konkrétní úředník? 
Nejdůležitější je nadstandardní podpora starosty, místostarostů a rady města. Dále je nutné, aby byl na jedné vlně s vedením odboru rozvoje. Bez toho ta funkce vůbec nemá smysl, protože městský architekt nemá žádné pravomoci a záleží pouze na samosprávě města, jestli vyslyší jeho rady.

Dá se vůbec město udržet živé, pokud by se v něm vůbec nestavělo? Kyjovu dlouhodobě ubývají obyvatelé, řada mladých lidí se odstěhuje jen proto, že jednoduše bydlení neseženou…
Stěhování lidí do velkých měst je trendem, ale ceny nemovitostí se v Praze i Brně utrhly ze řetězu. Pokud menší města nabídnou dostupné bydlení a základní vybavenost, můžou se stát dobrou alternativou. Velkým tématem a příležitostí blízké budoucnosti je bydlení pro seniory, kteří již často nemusí a nechtějí bydlet ve velkém městě.

V obou městech, kde působím, téměř závodíme, abychom zvládli připravit a postavit dostupné bydlení. Ve Žďáře už se podařila první vlaštovka – bytový dům Sázavská od studia Kuba&Pilař, který jsme připravovali od roku 2019. Mám velkou radost, že se podařilo postavit udržitelnou a kvalitní architekturu.

Může práce MA nějak prospět oblasti bezpečnosti ve městě?
Bezpečnost veřejných prostranství se odvíjí od organizace dopravy. Obecně – čím větší segregace, tím menší bezpečnost. Pokud má účastník provozu svůj prostor, má pocit, že je tam pánem a neohlíží se proto na ostatní. Když integrujeme všechny do jednoho prostoru, vedeme je k ohleduplnosti k ostatním. To není moje myšlenka, ale myšlenka  nizozemského dopravního inženýra Hanse Mondermana. Od minulého roku na to máme dokonce nový legislativní nástroj – sdílenou zónu.

V Kyjově je trochu problém i estetika veřejného prostoru. Reklamy na každém plotě, k tomu různobarevné výdejní boxy zásilkových služeb, divoké polepy výloh, vývěsky… každá jiná, hlavně pestrá. Město může jít příkladem na svém pozemku či budově. Má ale nějaké možnosti, jak ovlivnit vzhled třeba výloh na hlavních ulicích, když se jedná o soukromé provozovny?
Existují určité restriktivní nástroje jako například tržní řád, jímž může město výdejní boxy regulovat. Je možné použít motivační nástroje. Žďár má manuál reklamy a pokud se obchodník manuálu drží, má právo na drobnou dotaci. Město také nabízí službu grafika, který připraví návrh označení provozovny v souladu s manuálem.

Na jednu stranu je asi potřeba, aby se na podobě města a jeho směřování podílela veřejnost. Na názor máme právo všichni. Ne všichni ale všemu rozumíme. Co může dělat MA pro to, aby město ve svém rozvoji nešlo jen naproti snaze vyhovět všem?
Ve Žďáře se snažíme prezentovat záměry občanům ve všech fázích projektu. Bohužel se o to občané moc nezajímají a začne je to zajímat, až když stojí na ulici bagry. Velmi nešťastnou platformou pro prezentaci jsou sociální sítě, především Facebook. Lidé prvoplánově reagují na jednu vizualizaci a nevnímají celý kontext. 

Architektura a veřejný prostor je samostatná odborná a náročná disciplína. Jen taková drobnost, jako je zasazení stromu v ulici, je v dnešní době klimatické změny věda. Je nutné zkoordinovat inženýrské sítě a prostor pro kořeny, dát tam správný substrát, přivést ke kořenům dešťovou vodu, dlažba musí umožnit vsakování...

Problémem je také fenomén NIMB (Not in my backyard – česky Ne na mém dvorku). Všichni chceme pěkné náměstí, ale všichni tam chceme přijet autem, chceme funkční MHD, ale nechceme u domu zastávku. Může s tím MA něco dělat? 
S tím se dá těžko něco dělat. Téměř při každém stavebním záměru lidé z okolí sepisují petice. Proč by lidé, kteří v místě bydlí celý život a znají ho nejlépe, měli poslouchat nějakého architekta? Pak se ale divíme, že se nestaví byty a naše děti si nemohou pořídit bydlení, není kam dát děti do školy a školky. 

Řekl bych, že osvěta je jednou z důležitých částí práce MA. Co v této věci může a má dělat vedení města? Jak to může podpořit, pomoci tomu? 
Město by mělo vytvořit nějakou platformu osobní komunikace s obyvateli. Ve Žďáře se konají setkání s občany, vždy na nějaké konkrétní téma. Myslím, že to je mnohem lepší než komunikace skrz sociální sítě.

Jak by mělo vypadat ideální malé město 21. století?
Myslím že naše města jsou vlastně krásná a funkční. Město nebo vesnice vzniká organicky, nelze jej navrhnout. Ale jako všechno na světě, potřebují soustavnou péči.

Díky za rozhovor.
Díky. 

Otázky připravila redakce Proč Kyjov