Samosprávy mohou být lídry v ochraně přírody

Pane Hladíku, jaké jsou podle Vás aktuální problémy v oblasti životního prostředí?
Hlavním problémem, kterému v současnosti čelíme, je změna klimatu a s ní spojené doprovodné jevy. Sem patří povodně, požáry, dlouhá období sucha, kůrovcové kalamity, další extrémní jevy. Tato změna je jasně viditelná a dopady pociťujeme všichni. Proto se musíme snažit co nejvíce adaptovat na klimatickou změnu nejen krajinu, ale také města i obce.

Jak do této problematiky zapadá nakládání se zdroji a odpady?
Jako podstatné téma vnímám oběhové hospodářství, tzv. cirkularitu. Ta je podstatná proto, abychom mohli opakovaně využít materiál, výrobky, zdroje a nemuseli neustále těžit a využívat primární suroviny, které dovážíme převážně ze zemí třetího světa. Tady je potřeba spolupracovat především na úrovni EU – pro lepší koordinaci a nastavení jednotných pravidel.

A co energetická oblast – jak ta souvisí s ochranou životního prostředí?
Musíme řešit i energetickou soběstačnost tak, abychom uvnitř Evropy byli co nejvíce nezávislí a dokázali si potřebnou energii vyrobit sami. Energetická bezpečnost se ukazuje jako klíčová od začátku války na Ukrajině. Energie, kterou si sami vyrobíme, bude vždy levnější než ta, kterou dovezeme. Proto potřebujeme rozvoj obnovitelných zdrojů energie i rozvoj jádra. Zvláště v této době, kdy se mění geopolitická situace.

Když se zaměříme na Kyjovsko, tak vidíme, že se jedná o svébytný region, který má svá specifika. Je něco, co činí tento region výjimečným, pokud jde o přírodu a krajinu?
Severní část Kyjovska tvoří Ždánický les, který je nejvýznamnějším komplexem listnatého lesa v ČR s velmi cennými porosty. Proto jsme loni v červenci podepsali memorandum o jeho ochraně. Chceme jít směrem využívání inovativních postupů a šetrných metod hospodaření.

Jedinečná je také Hodonínská Dúbrava, jedna z nejcennějších botanických lokalit v České republice. Zde jsme loni v červnu otevřeli nový Dům přírody, který je vstupní branou do chráněného území a zároveň interaktivním vzdělávacím centrem pro děti i dospělé. A blízko vašeho regionu, na soutoku Moravy a Dyje, vznikne letos v červenci nová Chráněná krajinná oblast Soutok. Je to největší komplex lužních lesů a luk v Evropě, jsou zde i mokřady chráněné Ramsarskou úmluvou.

Jaké výzvy a problémy vidíte jako zásadní v naší oblasti?
Jak jsem již zmiňoval, krajina prochází velkou proměnou v souvislosti s klimatickou změnou. A především zemědělskou krajinu je potřeba na tuto proměnu adaptovat, protože tu hrozí riziko vodní a větrné eroze. Pro Kyjovsko je tedy zásadní adaptace krajiny, ale také místních měst a obcí. Zároveň je potřeba nastavovat hospodaření tak, aby bylo dlouhodobě udržitelné.  

Lidé mají často pocit, že témata spojovaná s životním prostředím se netýkají místních samospráv. V jakých konkrétních oblastech mohou obce a města přímo ovlivnit dění?
Samosprávy mohou být lídry v ochraně přírody. K místní krajině a přírodě mají nejblíže. Stejně tak mohou nejlépe spolupracovat se zemědělci, lesníky či vodohospodáři. Jejich úkolem by měla být právě komunikace napříč různými skupinami tak, aby byla nalezena co nejlepší shoda a řešení. 

A mají na to i praktické nástroje a podporu?
Ano, samosprávy mohou pomáhat například s adaptacemi, dělat komplexní pozemkové úpravy, dostávat více života do krajiny, nebo ve spolupráci se Státním pozemkovým útvarem rozvíjet biotopy. Samy mohou využít také řady dotací, které Ministerstvo životního prostředí spravuje. 

Problematice životního prostředí jsem se věnoval i v komunální politice, kdy jsem za tuto oblast zodpovídal jako první náměstek primátorky města Brna. V Brně se nám podařilo  zavést například dotační titul na tvorbu zelených střech nebo zachytávání dešťové vody, a to jak pro občany, tak pro firmy. 

Existují soutěže nebo platformy, kde se mohou obce inspirovat?
Ano, doporučil bych projekty z Adapterra Awards, Vesnice roku nebo Zelená obec roku. V každé z nich se objevuje řada zajímavých nápadů. Třeba Adapterra Awards hledá nejlepší příklady adaptací na změnu klimatu. Během minulých ročníků se do soutěže zapojilo přes 400 projektů. Oceňujeme také projekty v rámci soutěže Vesnice roku, letos jsme zahájili již 29. ročník.

Mohl byste zmínit konkrétní příklady, které Vás osobně zaujaly?
Například povodňový park Svratka nad Židlochovicemi, revitalizace biocentra v Běhařovicích nebo ekologická budova Solis firmy Sonnentor v Čejkovicích. Udržitelné podnikání je naší budoucností a tato firma si na tom opravdu zakládá. Vyrábí energii z vlastních zdrojů, podporuje malé zemědělce i ekologické zemědělství, minimalizuje svůj odpad, sbírá a využívá dešťovou vodou, používá šetrné, přírodní materiály a další. Věřím, že všechny tyto projekty mohou být inspirací pro další města, obce či lokální podniky.  

Jaké jsou příklady nástrojů, které Vaše ministerstvo nabízí městům a obcím? Je podpora zaměřená spíše na větší projekty, nebo i na menší obce?
Poskytujeme poradenství, metodiky i dotace – jak pro velké investice, tak pro menší projekty. Menší projekty na ochranu přírody a krajiny zpracovává především naše resortní organizace Agentura ochrany přírody a krajiny, větší dotační programy, určené pro fyzické osoby nebo i samosprávy, pak resortní organizace Státní fond životního prostředí ČR. 

A na co konkrétně lze nyní čerpat podporu?
Například na domovní čistírny odpadních vod, energetické renovace budov, instalace rekuperací ve školních zařízeních nebo odstranění azbestu ze zemědělských budov.

Jaké programy jsou nejoblíbenější?
Nejpopulárnější je program Nová zelená úsporám určený renovacím rodinných či bytových domů. Obce využívají pro veřejný sektor i podobné výzvy z OPŽP a NPO. Máme také výzvy na podporu obnovitelných zdrojů, komunitní energetiky, přírodě blízkých opatření, biodiverzity, boje se suchem nebo protipovodňových opatření. Nedávno jsme vyhlásili i první výzvu na modernizaci městské hromadné dopravy. A to je jen část našich dotačních programů. Těch programů podpory je opravdu mnoho. 

Co třeba oblast odpadového hospodářství?
V cirkulární ekonomice podporujeme recyklační infrastrukturu, kompostéry, re-use centra i potravinové banky. Dále podporujeme pořízení opakovaně použitelného nádobí a obalů. 

A na závěr aktuální otázka – v ČR se nedaří prosadit zálohování PET lahví, i když okolní státy už tento systém mají. Proč je podle Vás zálohování potřebné?
Zálohování budeme muset dříve nebo později zavést. Pokud ho nespustíme sami, přijdou unijní pravidla, která pro nás nebudou tak výhodná. Pokud zálohování nezavedeme, bude to špatná zpráva pro obce, obchodníky i potravináře. Navržený zákon totiž specifikoval podmínky tak, aby pro ně byly výhodné.

A jaké přínosy by přinesl systém zálohování?
Zálohování by snížilo množství volně pohozeného odpadu, umožnilo skutečně recyklovat PET lahve, přineslo úspory materiálu i energie. A v důsledku toho také snížilo ceny nápojů. V současnosti se u nás každoročně vyrobí 1,8 miliardy PET lahví a 800 milionů plechovek. Z toho vytřídíme aktuálně přibližně 75 % PET lahví a jen 27 % plechovek. Navíc k samotné recyklaci se dostane jen zlomek těchto lahví. Velká část z nich končí v přírodě, na skládkách nebo ve spalovnách – a to je obrovský potenciál pro zlepšení.

Pane Hladíku, děkujeme za rozhovor a snad brzy na shledanou zase u nás. 
Díky. Doufám, že si Kyjovsko zachová svoji krásnou přírodu a bude se nadále rozvíjet a prospívat. Osobně se těším na další návštěvu.  

S Petrem Hladíkem si povídala Zuzka Veverková